Pedagogické pojetí

Vzdělávání je rozčleněno do čtyř základních celků podle ročních období. Je protkáno tradicemi, které se vztahují k běhu roku a křesťaským i předkřesťanským svátkům, jako jsou vynášení Morany, svátek stromů, Velikonoce, Vánoce, otvírání studánek, svátek světla s lampióny, Svatý Jan, Řehoř.

Hlavně u nás máme jako na dlani veškeré změny v přírodě. Děti pracují s rozmanitými tématy z přírody, tradic, každodenního života, literatury. Každé téma se zpracovává ve společné diskuzi, dramatizační hrou, výtvarným ztvárněním a písněmi a říkadly.

Učební pomůcky si děti vyrábí, dekorace a věci užitkové také. Z rukodělných činností nás čeká výroba keramiky, na kterou máme vlastní kramickou pec, ale i práce s barvami, pastely, papírem a se vším, co na výpravách potkáme. Nebráníme se práci s žádným materiálem.

Děti jsou vedeny k blízkému vztahu s přírodou. Učíme se stopy zvířat, názvy rostlin a jejich využití, ale i o místě, kde žijeme. Celý rok probíhá klasický vzdělávací program, jen poněkud hravější a tvořivější formou (to znamená, že jsou probrány všechny důležité vzdělávací celky zařazené do předškolního vzdělávacího programu).

Nebudu dlouze vyprávět o prospěšnosti pobytu na čerstvém vzduchu, ani o tom, k jakému pedagogickému směru se přikláním.

Již dvacet pět let se pohybuji v oboru vzdělávání předškolních i školních dětí a přesvědčila jsem se, že nejdůležitější ze všeho je naslouchání. Naslouchání sobě samému, druhým a hlavně přírodě. Dnes je moderní navracet se k tradicím, s čímž souhlasím, ale málokdo si uvědomuje, že pokud si nebudeme vážit přírody a chovat se k ní alespoň tak dobře jako k sobě, nebude mít tradice kde pokračovat. Přitom příroda je náš učitel. Je nám zároveň matkou, učebnicí, hudbou, zkrátka cokoli hledáme, najdeme v ní.

Děti vedu k tomu, že každý má své místo ve světě, a že odpovědi na otázky o poznání světa najdeme kolem sebe – stačí se jen dívat, naslouchat, čichat a někdy i chutnat. Propojovat teorii s praxí. Myslím, že je zajímavější počítat stromy v aleji na procházce, než kostičky na papíře, zpívá se lépe na louce s ptáky než ve třídě a hrubou motoriku rozvíjí stavění hrází a domečků stejně dobře jako stavebnice.

Nezanedbatelnou maličkostí je i fakt, že člověka po milion let jeho vývoje obklopovala příroda jako přirozená součást jeho životního prostředí. Ať byl lovec, sběrač nebo zemědělec převážnou část svého života trávil v otevřené přírodě. Tuto přirozenou samozřejmou zkušenost ale v současném moderním světě nemá téměř nikdo.

Proto dětem pomáhám v poznávání jejich domoviny v přírodě s jednoduchým zázemím a bohatým světem okolních lesů, potoků a luk.

Zuzana Sýkorová (hlavní pedagog)