Pedagogické pojetí
,,Nebudu dlouze vyprávět o prospěšnosti pobytu na čerstvém vzduchu, ani o tom, k jakému pedagogickému směru se přikláním.
Již dvacet pět let se pohybuji v oboru vzdělávání předškolních i školních dětí a přesvědčila jsem se, že nejdůležitější ze všeho je naslouchání. Naslouchání sobě samému, druhým a hlavně přírodě. Dnes je moderní navracet se k tradicím, s čímž souhlasím, ale málokdo si uvědomuje, že pokud si nebudeme vážit přírody a chovat se k ní alespoň tak dobře jako k sobě, nebude mít tradice kde pokračovat. Přitom příroda je náš učitel. Je nám zároveň matkou, učebnicí, hudbou, zkrátka cokoli hledáme, najdeme v ní.
Děti vedu k tomu, že každý má své místo ve světě, a že odpovědi na otázky o poznání světa najdeme kolem sebe – stačí se jen dívat, naslouchat, čichat a někdy i chutnat. Propojovat teorii s praxí. Myslím, že je zajímavější počítat stromy v aleji na procházce, než kostičky na papíře, zpívá se lépe na louce s ptáky než ve třídě a hrubou motoriku rozvíjí stavění hrází a domečků stejně dobře jako stavebnice.
Nezanedbatelnou maličkostí je i fakt, že člověka po milion let jeho vývoje obklopovala příroda jako přirozená součást jeho životního prostředí. Ať byl lovec, sběrač nebo zemědělec převážnou část svého života trávil v otevřené přírodě. Tuto přirozenou samozřejmou zkušenost ale v současném moderním světě nemá téměř nikdo.
Proto dětem pomáhám v poznávání jejich domoviny v přírodě s jednoduchým zázemím a bohatým světem okolních lesů, potoků a luk."
Zuzana Sýkorová (hlavní pedagog)