Pedagogické pojetí

Vzdělávací plán 

    Vzdělávání je rozčleněno do čtyř základních celků podle ročních období. Je protkáno tradicemi, které se vztahují k běhu roku a křesťaským i předkřesťanským svátkům (Vynášení Morany, svátek stromů, Velikonoce, Vánoce, otvírání studánek, 
svátek světla s lampióny, Svaný Jan, Řehoř, ...). 

    Hlavně u nás máme jako na dlani veškeré změny v přírodě. Děti pracují s rozmanitými tématy z přírody, tradic, každodenního života, literatury… Každé téma se zpracovává ve společné diskuzi, dramatizační hrou, výtvarným ztvárněním a písněmi a říkadly.

    
    Učební pomůcky si děti vyrábí, dekorace a věci užitkové také (každé dítko by si mělo s naší pomocí vyrobit svou misku na jídlo, polštářek do spacáku i hračky). Z rukodělných činností nás čeká výroba keramiky, sedáky tkané na tyčkovém stavu, látkové hračky, ale i práce s barvami, pastely, papírem a se vším, co na výpravách potkáme. Nebráníme se práci s žádným materiálem (bohužel plast k dnešní době patří), je dobré ukázat dětem další možnost práce s takzvaným odpadem, poněvadž vše lze přetvořit na věci krásné.

    Děti jsou vedeny k blízkému vztahu s přírodou (vše, co známe jménem, je nám poněkud bližší). Učíme se stopy zvířat, názvy rostlin a jejich využití, ale i o místě, kde žijeme. Celý rok bude probíhá klasický vzdělávací program, jen poněkud hravější a tvořivější formou (to znamená, že jsou probrány všechny důležité vzdělávací celky).

    Nebudu dlouze vyprávět o prospěšnosti pobytu na čerstvém vzduchu, ani o tom, k jakému pedagogickému směru se přikláním. 

    Již dvacet pět let se pohybuji v oboru vzdělávání předškolních i školních dětí a přesvědčila jsem se, že nejdůležitější ze všeho je naslouchání. Naslouchání sobě samému, druhým a hlavně přírodě. Dnes je moderní navracet se k tradicím, s čímž souhlasím, ale málokdo si uvědomuje, že pokud si nebudeme vážit přírody a chovat se k ní alespoň tak dobře jako k sobě, nebude mít tradice kde pokračovat. Přitom příroda je náš učitel. Je nám zároveň matkou, učebnicí, hudbou, zkrátka cokoli hledáme, najdeme v ní. 

    Děti vedu k tomu, že každý má své místo ve světě, a že odpovědi na otázky o poznání světa najdeme kolem sebe – stačí se jen dívat, naslouchat, čichat a někdy i chutnat. Propojovat teorii s praxí. Myslím, že je zajímavější počítat stromy v aleji na procházce, než kostičky na papíře, zpívá se lépe na louce s ptáky než ve třídě a hrubou motoriku rozvíjí stavění hrází a domečků stejně dobře jako stavebnice. 

 Nezanedbatelnou maličkostí je i fakt, že člověka po milion let jeho vývoje obklopovala příroda jako přirozená součást jeho životního prostředí. Ať byl lovec, sběrač nebo zemědělec převážnou část svého života trávil v otevřené přírodě. Tuto přirozenou samozřejmou zkušenost ale v současném moderním světě nemá téměř nikdo. 

    Proto dětem pomáhám v poznávání jejich domoviny v přírodě s jednoduchým zázemím a bohatým světem okolních lesů, potoků a luk. 

Zuzana Sýkorová (hlavní pedagog)
Comments